Sídlo České filharmonie v Praze

Monumentální budova v novorenesančním stylu, která se nachází na pravém břehu řeky Vltavy, byla navržena jako víceúčelová stavba pro hudební představení, galerijní prostory a školu České konzervatoře.

V 19. století došlo k významné změně finanční podpory umění v Evropě. Světská moc a katolická církev přestaly poskytovat finanční prostředky, čímž vznikla příležitost pro soukromé společnosti. Česká spořitelna se ve druhé polovině století stala předním hráčem a využila svého vlivu k vybudování reprezentativní budovy pro pořádání hudebních představení i umělecké galerie, která ve městě tak chyběla.

Jméno dostalo Rudolfinum na počest arcivévody Rudolfa, českého následníka trůnu. Nikoli po Rudolfu II., známém císaři z konce 16. století, který sídlil v Praze a jako milovník umění, mecenáš a podporovatel věd přispěl k velkému kulturnímu rozkvětu českých zemí.

Na stavbu budovy byla vypsaná veřejná soutěž, kterou vyhráli architekti Národního divadla - Josef Zítek a Josef Schulz. V letech 1876-1881 tak pod jejich vedením „vyrostlo“ Rudolfinum na místě známém jako Rejdiště (dnešní Mánesův most). Roku 1884 byla v Rudolfinu zřízena koncertní síň, která nese název po známém českém skladateli Antonínu Dvořákovi – Dvořákova síň. Jedná se o největší sál v budově s kapacitou až 1148 míst. Dalšími sály potom jsou Sukova a Kubelíkova síň, které se nacházejí v zadní části stavby.

A protože se jedná o víceúčelovou stavbu, nesmíme opomenout také výstavní část Galerie Rudolfinum známou jako Kunsthalle. Kunsthalle je galerie založená na konceptu pořádání dočasných výstav bez stálé expozice. Galerie disponuje plochou 1500 m² a za dobu své existence si galerie vybudovala významnou pozici na české výtvarné scéně. V roce 2017 oslavila své jubileum nejnavštěvovanější výstavou České republiky s rekordním počtem 161 824 návštěvníků.

Rudolfinum je ale samozřejmě nejznámější tím, že v něm sídlí Česká filharmonie, národní symfonický orchestr a každoročně se zde koná festival klasické hudby Pražské jaro. Založení České filharmonie se datuje do roku 1896, kdy se uskutečnilo její první vystoupení právě v Rudolfinu pod vedením slavného skladatele Antonína Dvořáka. Rok 1946 přinesl do Prahy první ročník mezinárodního festivalu klasické hudby Pražské jaro. Tento festival inicioval světoznámý dirigent Rafael Kubelík a záštitu nad ním poskytl tehdejší československý prezident Dr. Edvard Beneš. Tím vznikla tradice, která trvá dodnes a jedná se o velmi oblíbenou a navštěvovanou kulturní akci.

Do začátku první světové války Rudolfinum sloužilo především jako sídlo České filharmonie. Po válce bylo nutné přistoupit k přestavbě novorenesanční budovy pro potřeby Poslanecké sněmovny nově vzniklé Československé republiky. Provedené změny umožnily, aby Rudolfinum plnilo svůj nový účel.

Ve druhé polovině 20. století se vlády v České republice ujala komunistická strana a budovu pražského Rudolfina začala znovu částečně využívat Česká filharmonie. Ta se však o prostory musela dělit s komunistickým sportovním spolkem, který v bývalých výstavních prostorách umění zřídil jídelnu, tělocvičnu a areál stolního tenisu. Po roce 1989 byla budova Rudolfina prohlášena kulturní památkou a proběhla rozsáhlá rekonstrukce.

Upřímně, mít možnost provozovat rezidenci Art House Apartments v sousedství tak významné budovy, je pro nás obrovským benefitem. Vzhledem k tomu, že se nachází tak blízko Rudolfina, nabízí apartmány svým návštěvníkům jedinečnou příležitost ponořit se do hlubin české kultury a umění. Zkuste se z balkónu apartmánu (opatrně!) vyklonit o trochu víc a zaposlouchat se do lahodné smyčcové hudby linoucí se z Dvořákovy síně při příležitosti slavnostního zahájení festivalu klasické hudby.

Autor článku:

Kateřina Čmoková